Četli jste někdy nějakou knihu z Tatarstánu? Tušíte, kde se nachází? A jeli byste tam?
Po přečtení všech knih od kazaňské autorky Guzel Jachiny se Tatarstán dostal do mého travel wish listu hodně vysoko.
S příběhem třicetileté Zulejky procestujete Kazaňskou oblast, kam je hlavní hrdinka v r. 1930 násilně odvlečena z rodné vesnice Julbaš jako kulacký živel a prožijete s ní úmornou, nebezpečnou, ale také kulturně pestrou cestu vlakem někam…na Sibiř. Cestující neví, kam je vezou, ani co tam budou dělat. Přes východně znějící jména sibiřských měst jako Omsk, Novosibirsk, Mariinsk či Ačinsk se notně zmenšená osádka vlaku dostává až do Krasnojarsku, kde zažije nebezpečné situace na říční lodi plující po rozvodněné Angaře, na jejíchž březích nakonec nachází…a to si fakt přečtěte.
„Angara – ta je pro někoho matka, pro někoho sestra, pro někoho macecha a pro někoho hrob.“
Atmosféra knihy a (nucená) cesta po Tatarstánu je umocněna řadou tatarských slov, které Jachina v textu hojně využívá. Umocňují dojem z místa, přes místní jazyk poznáváme kulturu tohoto národa, jejich staré legendy a mýtické postavy.
Nečtu knihy o válce, utrpení, natož o sovětských gulazích…jenže tenhle příběh je tolik nabitý vůlí, chutí žít a tu a tam i světlými momenty, které Zulejku drží při životě, že nelze než souhlasit s Janem H. Vitvarem:
„Nejoptimističtější příběh z gulagu, jaký jste si kdy mohli přečíst.“
Chci do Kazaně! Kdo se přidá?
- Autorka: Guzel Jachina
- Vydal: Prostor
- Rok vydání: 2017
- Počet stran: 407
- Obsah zde: https://www.databazeknih.cz/knihy/zulejka-otevira-oci-353628